Honzovy buchty

Žila, byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna. Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka a zabývala se Feministickými meditacemi, vyskočila z potoka žába a řekla jí: „Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat moje jídlo, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastní.”
Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela: „Tos uhod, blbečku...”

V knihovně: „Prosím vás, kde máte nějaké knihy o sebevraždách?”
„Pátý regál zleva, střední police.”
„Ale tam není žádná kniha!”
„Vidíte, jací jsou lidi! Půjčí si a nevrátí!”

Na diskotéce: „Když se ti tak líbím, vyspal by ses se mnou?”
„Jasně, ale zrovna nejsem ospalý.”

Jde Schifferová do své vily. Otevře dveře, vejde dovnitř, ale vila nikde. Vyjde znovu ven a vila je tam, vejde dovnitř, ale vila zase nikde. Zamyslí se a říká: „Ten Copperfield si ze mě snad dělá srandu!”

To takhle Víťa Kožený chytá na Bahamách ryby a tahá jednu za druhou... Když tu najednou vytáhne rybku zlatou. Hodí ji do kýble a tahá dál. No a z kýble se ozve: „No, Viktore, já jsem přece zlatá rybka, co takhle tři přání?”
Viktor se na ni podívá a odpoví: „No dobře, tak co chceš?”

SMS: „Mám angínu.”
Odpověď: „A to se mi to nestydíš jen tak napsat?! Teď ji od tebe chytnu taky!”

Dva jehovisté chodí agitovat ode dveří ke dveřím a zaklepou u paní, která je nerada vidí. Jednoznačně jim dá najevo, že nemá zájem je poslouchat a práskne jim dveřmi před nosem. Dveře se kupodivu nezavřou, narazí na něco měkkého a odrazí se zpátky. Zkusí je zabouchnout znovu se stejným výsledkem - dveře se po tlumeném nárazu opět otevřou. Je přesvědčena, že jí drzouni strčili mezi dveře nohu a je odhodlána dát jim co proto bez ohledu na bezpečnost „vlezlé nohy”.
Než stačí zaprásknout dveře ze všech sil, jeden z agitátorů řekne: „Paní, než to uděláte, vezměte si tu kočku raději domů.”

Mladá krásná dívka přijde k faráři na zpověď a říká mu: „Poslední dobou strašně hřeším,” a červená se jak pionýrský šátek.
„Jen dál,” pobízí ji farář v očekávání pikantností.
„Každý večer se ve svém pokojíčku svlékám do naha, lehám si do postele a...” koktá vzrušená dívka.
„Jen dál, pokračuj,” pobízí farář a všechno v něm vře a kvasí.
„Když ležím, dlouho si prohlížím svá ňadra, bříško i klín, a pak hřeším úplně nejvíc.”
„Čím, dcero, čím,” ptá se farář a gatě má jak cirkusové šapitó.
A krasavice mu s pláčem sdělí svůj nejtěžší hřích: „Já si potom vybírám špínu mezi prsty u nohou a čichám k ní.”

„Každý umělec potřebuje k tomu, aby začal pracovat na novém díle, nějaký podnět,” prozradil mistr, jenž holdoval alkoholu. „A u mě jsou to zpravidla dluhy.”

U Kalianka zvoní telefon: „Je to číslo 380 748 506?”
„Ne, to je omyl, já nemám žádný telefon!”